Prantove

Gobelín na stavu: od napnuté osnovy k zavěšené tapiserii

Prantove je nezávislý redakční web o gobelínovém tkaní. Popisujeme jednotlivé kroky práce na vysokém i nízkém stavu — od přípravy osnovy přes stavbu barevných polí útku až po zapravení a zavěšení hotové tkaniny.

Napnutá osnova na dřevěném stavu, první řady útku a svazek tmavě červené vlny položený na tkanině

Východisko práce

Osnovní niti drží celou stavbu tkaniny. Útek je to jediné, co bude nakonec vidět — osnova zůstane pod ním schovaná a určuje jen hustotu a rytmus povrchu.

Ilustrační snímek tkalcovského stavu; nezachycuje konkrétní dílnu ani žádnou akci projektu Prantove.

Konstrukce stavu

Volba stavu ovlivňuje držení těla, způsob kontroly kresby i to, ze které strany tkaninu během práce vidíte.

Vysoký a nízký stav: co která konstrukce mění v práci

Na vysokém stavu je osnova napnutá svisle mezi dvěma válci. Tkadlec sedí čelně, prošlup otevírá rukou pomocí nitěnek nebo prstů a hotovou plochu vidí celou před sebou. Karton bývá zavěšený za osnovou nebo vedle ní, takže se kresba porovnává pohledem stranou. Tato konstrukce je pohodlná pro velké figurální kompozice, kde je potřeba často odstoupit a posoudit celek.

Nízký stav drží osnovu vodorovně. Prošlup se otevírá šlapkami, ruce zůstávají volné a práce jde rychleji, protože se nemusí prošlup držet. Karton leží pod osnovou a kreslí se přes něj přímo, kompozice se ale tká z rubu — hotová tkanina je proto stranově obrácená oproti předloze. Kdo tká portrét, text nebo cokoli, u čeho na stranovosti záleží, musí karton předem zrcadlit.

Rám bez válců je třetí praktická možnost pro menší formáty. Nedovolí posouvat tkaninu, takže délka díla je omezená výškou rámu, zato je snadné ho postavit kamkoli a napnout osnovu za jednu hodinu.

Napětí osnovy a její dostava

Napětí musí být stejné po celé šířce. Nerovnoměrně napnuté niti se při přirážení útku posunou, kraje se stáhnou a tkanina se zúží směrem nahoru. Rovnoměrnost se dá zkontrolovat dlaní: přejeďte po osnově napříč a poslouchejte — volnější niti zní hlouběji a je nutné je přepnout dřív, než na ně padne první útek.

Dostava, tedy počet osnovních nití na centimetr, rozhoduje o tom, jak jemnou kresbu tkanina unese. Řídká osnova dovolí silný útek a rychlý postup, ale obrys tvaru bude schodovitý. Hustá osnova zvládne drobný detail a měkký přechod, vyžaduje však tenčí útek a mnohem víc času.

Poměr, na kterém záleží

Útek musí osnovu úplně zakrýt. Je-li příliš tenký na zvolenou dostavu, prosvítá osnova; je-li příliš silný, tvar ztrácí obrys a plocha se vlní.

Kontrola před prvním útkem

  • osnovní nit je pevná, hladká a málo pružná — obvykle bavlněná nebo lněná;
  • napětí je po celé šířce vyrovnané, žádná nit není volnější;
  • dostava odpovídá síle útku a zamýšlenému detailu kresby;
  • krajní niti jsou zdvojené, aby kraj tkaniny držel tvar;
  • první centimetry jsou vytkané pomocným útkem, který se na konci vypáře.

Karton pod gobelín a jeho přenos na osnovu

Karton je předloha v měřítku 1:1. Nekreslí se jako malba, ale jako soustava obrysů: každá plocha, kterou budete tkát samostatnou barvou, musí mít vlastní uzavřenou linii. Detaily, které nelze při dané dostavě vytkat, je lepší zjednodušit hned na papíře než je později improvizovat u stavu.

Nejjednodušší přenos je přímý obkres. Karton se podloží nebo připevní za osnovu a obrysy se přenesou na napnuté niti tenkým lihovým fixem či tuší. Kresba na osnově se s postupem tkaní ztrácí pod útkem, proto se hodí doplnit ji vodorovnými kontrolními linkami po deseti centimetrech — podle nich se pozná, jestli se tkanina nezačala stahovat nebo naopak roztahovat.

U nízkého stavu leží karton pod osnovou a slouží zároveň jako průběžná kontrola. Protože se tká z rubu, patří ke kartonu poznámka, jestli je již zrcadlený. Zapsat si to přímo na okraj papíru je nejlevnější pojistka proti obrácené kompozici.

Co si na karton poznamenat

  • směr tkaní a spodní hranu kompozice;
  • zda je kresba zrcadlená pro práci z rubu;
  • čísla nebo zkratky barev u jednotlivých ploch;
  • místa, kde se plochy setkávají svisle a bude potřeba spoj;
  • přídavek na zapravení nad a pod kompozicí.

Karton se během práce opotřebuje. Vyplatí se mít druhou kopii nebo alespoň fotografii celku pro srovnání proporcí z odstupu.

Detail světlé osnovy napnuté na dřevěném stavu s nitěnkami zavěšenými na dřevěné tyči
Nitěnky nadzvedávají vybrané osnovní niti a otevírají prošlup; hustota osnovy určuje, jak drobný tvar půjde útkem vytkat.

Útek: krytí osnovy a práce samostatnými barevnými poli

Gobelín je útková tkanina s úplným krytím osnovy. Útek se pokládá volně, s mírným obloukem, a teprve pak se přirazí; kdyby se napínal rovně, stáhl by kraje dovnitř. Každá barevná plocha se tká zvlášť a nepokračuje přes celou šířku — proto se v gobelínu mluví o polích, ne o řádcích.

Pole nerostou nutně stejně rychle. Obvyklý postup je tkát vždy tu plochu, která je nejníže, a udržovat celou frontu přibližně ve stejné výšce. Tam, kde se dvě pole setkávají svisle, vzniká místo, které je nutné vyřešit jedním ze tří spojů.

Prořez

Sousední útky se otáčejí každý kolem své osnovní niti a mezi poli zůstává svislá štěrbina. Je to nejostřejší možná hranice barev. Krátké prořezy do zhruba jednoho centimetru se nechávají otevřené, delší se po sejmutí z osnovy sešívají z rubu, aby tkanina nepovolila.

Sepnutí útků

Útky obou polí se v místě styku navzájem provlečou nebo obtočí kolem společné osnovní niti. Hranice drží pevně a nevzniká štěrbina, linie je ale o něco měkčí a na rubu se v místě spoje mírně zvedne.

Šrafování

Pole do sebe zabíhají zuby různé délky. Šrafování se používá tam, kde má hranice působit jako přechod, ne jako řez — v modelaci objemu, ve stínech a všude, kde by čistý prořez rozdělil tvar na dvě ploché barvy.

Modelace barvou

Přechod, který má být čitelný z několika metrů, potřebuje výšku. Na třech řadách útku se odstín změnit nedá, aniž by vznikl viditelný pruh.

Roztažení barvy a plynulé přechody

Nejběžnější způsob přechodu je postupné prodlužování a zkracování šraf. Dva odstíny se navzájem prostupují zuby, jejichž délka se řada po řadě mění, až jeden odstín druhý úplně vystřídá. Nepravidelná délka zubů působí přirozeněji než pravidelný hřeben, který oko rychle rozpozná jako vzorek.

Druhá možnost je míchání přímo v niti. Do jehly nebo na cívku se vezmou dvě až tři tenčí nitě různých odstínů a poměr se v průběhu tkaní postupně mění — nejprve tři díly světlé a jeden tmavé, pak dva a dva a tak dál. Vzniklý tón je klidnější než mechanické šrafování a hodí se pro velké plochy pozadí, oblohy nebo látky.

Obě techniky se běžně kombinují: míchaná nit nese základní tón plochy a šrafy jím vedou světlo a stín. Při plánování stojí za to počítat, kolik centimetrů výšky přechod zabere, a zanést si to už do kartonu.

Vlna, len a hedvábí v útku

Vlna je základní útkový materiál gobelínu. Je pružná, dobře kryje osnovu a snáší přirážení, aniž by se plocha leskla. Přijímá barvivo hluboce a sytě, takže i staré tkaniny mívají ve vlněných partiích stále čitelné odstíny.

Len je tvrdší a méně pružný. Drží rovnou linii, matně odráží světlo a hodí se na architektonické prvky, pruhy a plochy, kde se má tkanina zpevnit. Ve větším množství ale přidává váhu a tkanina hůř splývá.

Hedvábí se používá spíš v malých plochách. Jeho lesk zdvihne detail — světlo v oku, odlesk na hraně, nejsvětlejší místo drapérie — a v kombinaci s matnou vlnou funguje jako světelný akcent, který nelze nahradit pouhým zesvětlením odstínu.

Tloušťka nad barvou

Materiály se v jednom díle míchají bez potíží, pokud si odpovídají tloušťkou. Rozdílná síla útku mění hustotu řad a plocha se zvlní.

Praktické poznámky k přízi

  • připravte si víc odstínů jedné barvy, než se zdá nutné — přechody je spotřebují rychle;
  • ověřte stálobarevnost na vzorku, hlavně u sytých červení a modří;
  • slabší nitě spojujte do svazku místo hledání jedné silné příze;
  • zbytky odstínů si ukládejte označené, doplnění barvy po měsících bývá jinak nemožné.

Snímání z osnovy a zapravení konců

Než tkanina opustí stav, dotká se nad kompozicí několik centimetrů pomocného útku. Ten drží poslední řady na místě, dokud nejsou osnovní niti zajištěné, a nakonec se vypáře. Teprve pak se napětí povolí a dílo se sejme.

Osnovní konce se zajišťují uzly po dvojicích nebo se zapravují zpět do tkaniny. Uzly musí ležet těsně u poslední řady útku, jinak se kraj po zavěšení rozjede. Zapravené konce se protahují jehlou dovnitř tkaniny na dva až tři centimetry a stříhají se až po vyrovnání, nikdy nakrátko u povrchu.

Na rubu zůstávají visící konce útků z každé výměny barvy. Ty se stejným způsobem zavedou do sousední plochy stejného odstínu. Delší prořezy se sešívají tenkou nití v barvě jedné ze sousedních ploch — steh se vede z rubu a na líci nesmí být vidět.

Pořadí kroků po dotkání

  • dotkat pás pomocného útku nad kompozicí;
  • povolit napětí a sejmout tkaninu ze stavu;
  • zajistit osnovní konce uzly nebo zapravením;
  • zavést útkové konce z rubu do ploch stejné barvy;
  • sešít prořezy delší než zhruba centimetr;
  • vypárat pomocný útek a zkontrolovat kraje.

Váha a plocha

Gobelín je těžká textilie bez vlastní výztuhy. Většina poškození vzniká tím, že celou váhu nese několik bodů místo celé horní hrany.

Zavěšení gobelínu a běžná péče

Nejšetrnější zavěšení rozloží váhu po celé horní hraně. Na rub se přišije pruh pevné lněné nebo bavlněné tkaniny a na něj suchý zip nebo tunýlek pro dřevěnou lať. Šije se ručně, drobnými stehy skrz tkaninu, ne skrz líc. Kolíčky, svorky a hřebíky v rozích soustředí tah do několika nití a časem je přetrhnou.

Umístění rozhoduje o životnosti víc než čištění. Přímé slunce vytáhne barvy během jediného léta, vlhký kout přinese plíseň a topení pod tkaninou vysuší vlnu. Nejlepší je stěna bez přímého osvitu, s volným prouděním vzduchu za tkaninou.

  • prach odstraňujte jemným kartáčem nebo vysavačem přes napnutou síťku při nejnižším výkonu;
  • tkaninu neperte a nečistěte mokrou cestou doma — vlněný útek se srazí nerovnoměrně;
  • jednou za čas dílo sejměte a nechte několik dní ležet naplocho, aby se vlákna srovnala;
  • při skladování rolujte lícem ven na trubku vyloženou nekyselým papírem, nikdy neskládejte;
  • zkontrolujte stehy závěsu vždy, když tkaninu sundáváte.

Co na webu Prantove najdete

Prantove shromažďuje texty o gobelínovém tkaní na jednom místě a drží se přitom jediného okruhu: práce s osnovou a útkem na stavu a osud hotové tkaniny po sejmutí. Materiály jsou psané tak, aby se daly číst u stavu i mimo něj.

Povaha webu

Prantove je informační a redakční projekt. Nenabízí zakázkové tkaní, kurzy ani prodej materiálu a nezprostředkovává žádné služby.

Publikované okruhy

  • příprava a napínání osnovy, dostava a napětí;
  • karton, jeho zjednodušení a přenos na stav;
  • stavba barevných polí, prořez, sepnutí a šrafování;
  • roztažení barvy, míchané nitě a přechody;
  • vlna, len a hedvábí v útku;
  • snímání z osnovy, zapravení, zavěšení a péče.

Kontakt

Máte-li dotaz k některému textu, upozornění na nepřesnost nebo návrh na téma, které v přehledu chybí, napište na [email protected]. E-mail je jediný způsob spojení s projektem; web nemá formuláře ani uživatelské účty.

Podrobnosti o zaměření a povaze projektu jsou na stránce O projektu. Zacházení s e-mailovou korespondencí popisuje Ochrana soukromí.